Římskokatolická farnost sv. Michaela archanděla Vlachovice

První pátky měsíce

Eucharistie - Svátost Lásky - zaujímá podstatné místo při kultu Ježíšova Srdce. „Máš každý první pátek měsíce Mne přijímat ve svatém přijímání" - řekl s. Markétě Marii Ježíš během třetího zjevení.

Je třeba zde vzpomenout také na jiná slova Krista, která vyřkl během stejného zjevení. Byla hořká. Ježíš, který velice miloval lidí, doznává od nich tolik nevděčnosti a lhostejnosti:„Působí mi to více příkrou trýzeň než všechno, co jsem vytrpěl během mého umučení." Když se obrací na Markétu, říká - „Přinejmenším Ty se mi postarej dostiučinit, nakolik to bude v Tvé moci, za jejich nevděčnost". Právě takovým dostiučiněním je přijímání svatého přijímání, které nejčastěji spojuje člověka s obětí Spasitele. Podle přání Pána Ježíše je třeba je přijímat často a zvlášť v první pátky měsíce.

12 slibů Pána Ježíše

Během setkání Pán Ježíš předal sestře Markétě Marii sliby nasměrované ke ctitelům Jeho Srdce. Byly popsané v dopisech. Už po její smrti rozptýlené informace byly sebrány a sestaveny ve známých 12 slibů:

1. Dám jim veškeré milosti potřebné jejich stavu.
2. Shoda a pokoj budou vládnout v jejich rodinách.
3. Budu je utěšovat ve všech jejich trápeních.
4. Budu jejich bezpečným útočištěm za života a zvlášť při smrti.
5. Vyliji bohaté požehnání na všechna jejich předsevzetí.
6. Hříšníci najdou v mém Srdci pramen nekonečného milosrdenství.
7. Vlažné duše se stanou horlivé.
8. Horlivé duše dosáhnou rychlé vysoké dokonalosti.
9. Budu žehnat domům, ve kterých bude umístěný a uctívaný obraz mého Srdce.
10. Kněžím dám moc lámaní nejzatvrzelejších srdcí.
11. Jména těch, co budou šířit tuto pobožnost, budou zapsaná v mém Srdci a zůstanou v Něm navždycky.
12. Slibuji v přebytku milosrdenství mého Srdce, že má všemohoucí láska udělí tím všem, kteří budou přijímat svaté přijímání v první pátky měsíce devět měsíců po sobě, milost posledního pokání, že nezemřou ve stavu mé nemilostí ani beze svátostí a že mé Srdce se stane pro ně bezpečným útočištěm v hodině smrti.

Pozice Církve

Apoštolský Stolec teprve po přísných a důkladných vyšetřeních dovolil slavení svátku a také uctívání obrazů Ježíšova Srdce v dnes všedně přijatých formách. Podruhé Církev nepřímo potvrdila zjevení, která obdržela sv. Markéta Marie Alacoque, když po přísném procesu vyzvedla ji ke slávě oltářů. Její beatifikace se uskutečnila v roce 1864 a kananonizace v roce 1920. Prvním z papežů, který potvrdil pobožnost k Srdci Pána Ježíše a také svátek některých diecézí a řádů, byl Klement XIII. Udělal to v roce 1765 - tedy skoro 100 let po zjeveních. Rozhodujícím však v této věci bylo memorandum polských biskupů poslané papežovi v roce 1765. Memorandum udává nejprve historický vývoj kultu, následně dokazuje hluboce jeho správnost a dobra, která vyplývají z té pobožnosti. Papež Pius IX. v roce 1856 rozšířil svátek Srdce Pána Ježíše na celou Církev. Lev XIII. 31. prosince 1899 odevzdal péčí Ježíšova Srdce celou Církev a lidský rod.

Církev vidí v pobožnosti k Ježíšovu Srdci znamení lásky Boha k lidem. Chce zároveň probudit v lidských srdcích vzájemnou lásku k Bohu skrze tuto pobožnost. Kromě toho samotný Kristus dal té pobožnosti nadmíru týkající se morálního očištění směr; ona nás má učinit citlivými na hřích, má nás mobilizovat ve jménu lásky ke Kristu k válce s hříchem a také dostiučinění za ty, kteří nejvíce zraňuji Božské Srdce. Bůh je láska. Z lásky Božského Srdce existuje celý svět a lidský rod. Když se člověk zpronevěřil Pánu Bohu, svému Stvořiteli, Bůh ho dále nepřestal milovat. Důkazem této nepochopitelné lásky je, že dal svého jediného Syna. Zosobněním této největší lásky Boha je Ježíšovo Srdce. Právě ta láska k lidskému rodu nařídila Ježíšovi sestoupit na zem a přijmout pro spásu lidí kruté umučení a smrt. Z lásky tohoto Srdce vznikla Církev, svátosti a mezi nimi Svátost Lásky - Eucharistie.

Pobožnost k Srdci Ježíše klade rovněž závazky. Člověk by neměl zneužívat dobroty Božího Srdce. Měl by k tomuto Srdci mít neomezenou důvěru. Proto nejen, že může, ale měl by se utíkat k tomuto Srdci ve všech svých potřebách. Neměl by zraňovat tohoto Srdce novými hříchy. Avšak když nás lidská slabost požene nově do bahna hříchu a otroctví satana, máme právo vždycky důvěřovat Božímu milosrdenství, které je připraveno přijít k nám s pomocí a vysvobodit nás.

Pobožnost k Ježíšovu Srdci nutí rovněž k aktům pokání za hříchy jiných. Kdo miluje Boží Srdce, ten se bude snažit tomu Srdci nahrazovat za hříchy bratrů. Tedy tato pobožnost vyvíjí také společenské vědomí. Pobožnost k Ježíšovu Srdci pobízí k napodobování ctností tohoto Srdce - a především lásky ve všech jejích projevech.

Pán Ježíš slíbil také sv. Markétě, že každý, kdo skrze 9 prvních pátků přistoupí ke svatému přijímání a obětuje je jako dostiučinění za hřích vlastní a lidského rodu, tomu Boží Srdce zajistí milosrdenství v okamžiku smrti, že nezemře bez Jeho milosti. Církev vpravdě nevyjádřila úředně souhlasu k tomuto slibu, dovoluje však důvěřovat, že bude on naplněn. Tato praxe přispěla k zpopularizování zvyku častého svatého přijímání.