Římskokatolická farnost sv. Michaela archanděla Vlachovice

Radovan Lukavský

O Bohu jsem nikdy nepochyboval. Pro mne víra byla samozřejmá, přirozená, byla tím, co dávalo mému životu řád, smysl, také radost a ujištění, že Bůh je se mnou. V takovém duchovním společenství s Bohem jsem se nikdy necítil sám.

Stalo se, že moje manželka čekala druhé dítě a za uchem se jí objevila bulka. Doktor z domu ji řekl: dejte to vyříznout. Šla tedy na kliniku a nádorek odoperovali. Než však přišla domů, volali mi z kliniky, abych přišel. Sdělili mi, že je to lymfatický sarkom a má možná půl roku života. Já jsem byl jako omráčený, na něco takového jsem nebyl připravený. Manželka však už věděla o co jde, uklidňovala mě, byla nesmírně statečná. Modlili jsme se spolu, ale také kudy jsem chodil, modlil jsem se za ni.

Jednou při bohoslužbách jsem se opět vroucně modlil a prosil jsem Krista Pána o zdraví své ženy. Najednou jsem si uvědomil přítomnost Krista, pocítil takové uvolnění a ubezpečení, že budu vyslyšen, že moje žena bude zdravá. Chodila dál na kontroly. Nejprve každý týden, pak za měsíc, za rok, až nám jednou lékař řekl: „Je to pro nás neuvěřitelné, ale vaše žena je už zdráva„. Byly i jiné situace, kdy mně víra v Boha pomohla přežít a pevně důvěřovat, že Boží pomoc je vždy s námi.

Zdroj: Brněnská tisková misie (www.btm.cz)